Arytmie

Proč je důležité monitorovat srdeční činnost a jak se používá diagnostika na elektrokardiografickém záznamu (EKG) ?

Co jsou arytmie?

Poruchy srdečního rytmu neboli arytmie patří mezi častá onemocnění v populaci. Vznikají na základě odlišného vytváření nebo vedení elektrických vzruchů v srdci.

Z prognostického hlediska může jít o formy benigní, které mohou svému nositeli působit obtíže a snížit kvalitu života. Obvykle ale nevedou k závažnému postižení srdce či jiných orgánů. arytmie spojené s řadou možných komplikací a zdravotních rizik, až po arytmie maligní, které svého nositele přímo ohrožují na životě, vyžadují často bezprostřední terapeutický zásah.

Normální rychlost srdečních stahů je 60-90 za minutu, normální rytmus těchto stahů se nazývá rytmus sinusový. V případě srdečních arytmií může být srdeční rytmus abnormálně rychlý (tachykardie) nebo naopak pomalý (bradykardie).

Při tachykardii vzniká elektrický vzruch v jiném místě než normálně v sinusovém uzlu. Může vznikat v jakémkoliv místě svaloviny síní i komor, elektrický impulz může kroužit v jednotlivých částech srdce, a tak způsobovat velmi rychlý srdeční tep. Tachykardie pocházející ze svaloviny síní se nazývají supraventrikulární, zatímco tachykardie pocházející z oblasti komor se nazývají komorové.

Při bradykardii se elektrický vzruch v sinusovém uzlu tvoří pomaleji, než je normální nebo je vedení vzruchu přerušeno někde na jeho cestě ke svalovině komor. Náhradním místem vzruchu se tak může stát jakákoli jiná oblast svaloviny síní nebo komor, přičemž tento náhradní rytmus je pomalejší a méně stálý než rytmus normální, tedy sinusový.

Jak se arytmie projevují a jaké typy arytmií rozeznáváme

Typickými příznaky srdečních arytmií jsou bušení srdce, pocit přeskakování srdce, ale také dušnost, sevření a tlak na hrudníku, motání hlavy nebo únava. V některých případech je prvním projevem porucha vědomí, která může vést k nekontrolovatelnému pádu či dokonce k úmrtí.

Nejčastější arytmií v dospělé populaci je fibrilace síní. Její četnost v populaci významně roste s věkem. Je charakterizována chaotickou aktivitou srdečních síní s nepravidelným převodem elektrických impulzů na srdeční komory. Lidé trpící touto arytmií si obvykle stěžují na nepravidelné bušení srdce o různé intenzitě. Značná část těchto osob je však zcela asymptomatická, což představuje zásadní problém v její časné diagnostice a léčbě. Absence potíží totiž nijak nesnižuje zdravotní rizika arytmie. Pacienti s fibrilací síní jsou ohroženi vznikem především cévní mozkové mrtvice a srdečního selhání. Existuje u nich ale také výrazně vyšší pravděpodobnost časnějšího rozvoje demence a selhání ledvin. Fibrilace síní vede k častějším hospitalizacím a obecně ke snížení kvality života. Diagnostika tohto zdravotního hendikepu spočívá v dokumentaci arytmie na elektrokardiografickém záznamu (EKG).

Mezi další arytmie, které mají původ v srdečních síních, patří předčasné stahy (síňové extrasystoly). Ty bývají buď zcela asymptomatické, nebo  se mohou projevovaty jako přeskakování srdce. V některých případech mohou také spouštět fibrilaci síní. Síňové extrasystoly mohou být nakupené až do běhů síňové tachykardie, které se mohou  projevovat rychlým bušením srdce. Pacienti ale často uvádějí pouze sníženou výkonnost, únavu či jiné nespecifické potíže.

U řady pacientů lze nalézt rychlé a pravidelné arytmie označované jako supraventrikulární tachykardie. Jejich společným jmenovatelem je nepříjemně vnímané bušení srdce často doprovázené vegetativním doprovodem (horko, pocit na zvracení nebo na omdlení). Vznik a konec arytmie bývá náhlý, obvykle trvající pouze desítky sekund nebo minut. Stává se proto, že je lékař nucen opakovaně provádět ambulantní monitorování srdečního rytmu (Holter EKG), které je však při provedení mimo potíže zcela nepřínosné. U pacientů se pak často nedaří stanovit správnou diagnózu.

V případě, že má porucha rytmu původ v srdečních komorách, hovoříme o komorových arytmiích. Nejčastěji jde o předčasné stahy z komor (komorové extrasystoly). Komorové extrasystoly jsou často benigní, ale mohou poukázat na počínající významné srdeční onemocnění. V případě četných extrasystol může dojít ke snížení funkce levé komory srdeční a srdečnímu selhání. Někdy se komorové extrasystoly kupí až do forem nesetrvalé komorové tachykardie.

Nejvíce nebezpečnou formou komorových arytmií jsou tzv. setrvalé komorové tachykardie. Ty mohou pacienta přímo ohrozit na životě. Zvýšené riziko těchto arytmií se vyskytuje u osob se strukturálním onemocněním srdce, především s přítomností ischemické choroby srdeční (např. po infarktu myokardu) nebo s vrozeným genetickým předpokladem a často rodinným výskytem. Pokud jsou výše uvedené poruchy srdečního rytmu zachyceny, je důležitá konzultace se specialistou, který vhodně indikuje došetření příčiny poruchy srdečního rytmu. V individuálních případech eventuálně indukuje implantaci kardioverter-defibrilátoru, a to jako primární nebo sekundární prevenci náhlé srdeční smrti.

Obecně je diagnostika konkrétní poruchy rytmu zcela zásadní. Protože teprve při znalosti konkrétního typu arytmie je možné optimálně cílit léčbu, která může spočívat ve správně nastavené medikamentózní léčbě. Léčba může být i kauzální, a to pomocí tzv. elektrofyziologického vyšetření s následnou katetrizační ablací ve specializovaných kardiovaskulárních centrech.

Opakem rychlých arytmií jsou arytmie pomalé (tzv. bradykardie). Souhrnně jde o různé formy pomalého tepu, který se projevuje sníženou výkonností, dušností, únavou, ale mnohdy také kolapsem. Příčinou je porucha tvorby anebo vedení srdečního vzruchu. V případě odhalení prognosticky významné pauzy či pomalého tepu, často korelující s udávanými obtížemi, se přistupuje k implantaci kardiostimulátoru.

Monitorace arytmií

Arytmie se může vyskytnout kdykoliv v průběhu dne.  Tato skutečnost výrazně znesnadňuje její záchyt v ambulanci lékaře, i při náhodně provedené ambulantní monitoraci EKG (Holter EKG). Je jasně prokázáno, že délka EKG záznamu koreluje se šancí na detekci poruchy srdečního rytmu. Čím delší a častější monitorace EKG, tím je vyšší pravděpodobnost záchytu na EKG. Nicméně, i po stanovení diagnózy je důležitá pravidelná monitorace EKG pro potvrzení efektu léčby, detekci případných recidiv a zjištění tepové frekvence při arytmii. Tato monitorace má velký vliv na další léčbu a snížení rizik s arytmií spojených.

I přes veškeré možnosti současné medicíny a zlatý standard hodnocení EKG na 12svodovém záznamu v ambulanci lékaře, je nejdůležitější opakovaná a delší monitorace EKG kvalitním zařízením s možností přesné interpretace EKG nálezů. Pouze dostatečná délka monitorace, kvalitní záznam a jeho správné vyhodnocení může vést ke správnému posouzení srdečního rytmu pacienta. Navíc může pomoci lékaři s optimálním, a především individuálním, přístupem, který vede nejen k omezení komplikací arytmií, ake zlepšení kvality života, ale velmi často také k jeho záchraně.